Basketbalová superstar

Jeho začátky byly skromné. Vyrůstal v Praze, kde už od mala dával koš za košem. Basketbalová hřiště pro něj byla vlastně druhým domovem. Největší oporou mu v jeho snažení byli rodiče, a hlavně pak dědeček. Nyní se však misky vah obrátily a oporou se stal on. A nejen pro své nejbližší ale i pro celý český basketbal. Malé děti k němu vzhlíží, chlapi v hospodě mu fandí a ženy ho potajmu milují.

Před tím vším ale musel projít mnoha útrapami a úskalími. S profesionálním basketbalem začal v celku USK Praha. Z týmu se však po dvou letech stěhoval do španělské CB Sevilly. Jak v Česku, tak i ve Španělsku ukazoval své herní kvality. To mu přineslo kýžené ovoce v podobě draftování do NBA (National basketbal league), roku 2012. Tam si ho vybrali Washington Wizards, s kterými se Tomáš zúčastnil i letní přípravy.
Vysněné místo v základní sestavě ale nezískal, a tak putoval zpět do Španělska. Po dvou sezónách se Sevillou, si o něj řekl jeden z nejlepších týmu Evropy – FC Barcelona Lassa. Zde mu byli poskytnuty ty nejlepší podmínky, čehož naplno využil, a ještě více zdokonalil své herní nadání. Pro Evropu se stal příliš dobrým. To si uvědomily i za oceánem ve Washingtonu a roku 2016 se loučí s Barcelonou a vstupuje do vysněné NBA.

Do nejlepší ligy světa ale neměl úplně raketový start. Ze začátku spíše nehrál, než hrál a působil jen jako náhradník. I přes svůj krátký herní čas však dokázal podávat nadstandartní výkony, čímž si v publiku získal davy fanoušků. Ti už zanedlouho zaplňovali sociální sítě týmu hashtagem #FreeSato. Po zranění jednoho z jeho spoluhráčů se na soupisce objevila skulina, do které Tomáš zapadnul jako nic. A svou neustávající skvělou formu v ní i zůstal. A nedlouho nato měnil působiště, když se stal novou posilou týmu Chicago Bulls.
Tento úspěch mu ale nestačil, a tak k němu přidal i postup na světový šampionát s národním týmem. To přitom nebylo nic jednoduchého, nároďák si na mistrovství světa nezahrál dlouhých dvacet let. Na turnaj pak odjel jako hlavní hvězda výběru, což svými vystoupeními na palubovce jen potvrdil. S mužstvem se dostal ze skupiny a přes osmifinále. Stopku jim nastavily až rozjetí Australané. To však vůbec není ostudné, navíc se mohou poprat ještě o místo páté, které by bylo pro reprezentaci nejlepší v historii.
To je tedy cesta, která vedla až na samý basketbalový vrchol. Na úplném vršku sice ještě není ale pokud bude pokračovat stejně jako doposud, má budoucnost více než zářivou.